Enter Keyword here..

And press enter.

ROZHOVOR S VLADEM DOBROVODSKÝM: O ŽIVOTĚ VE VILE!

Vlado se narodil v Brně roku 1978. Vyučil se kuchařem a po několika letech kdy žil ve špinavé Praze, se přestěhoval do Španělska. Jaký je jeho současný život? Vzpomene si ještě na VyVolené, a jestli ano, tak rád, nebo nerad?

Jak moc ovlivnila výhra jeho nejbližší okolí, a jak moc Vladka samotného? Jaké jsou vůbec Vladkovy pocity o životě, jaký je jeho pohled na svět?

Všichni tě znají pouze z vili VyVolených, jaké to bylo a vzpomínáš na to? Zlepšil se ti život?
No, je to už dávno, ale není dne, který by mi to i po tak dlouhé době nepřipomněl. Po finanční stránce se mi urcitě zlepšil, byl to hlavni důvod, proč jsem tenkrát do toho šel a po této stránce toho nelituji.

Takže toho jinak lituješ?
Lituji, že mi vzala soukromí, a to i po těch letech. Nebyl den, kdy jsem nebyl zklamanej,a utvrdil se že na vše jste opravdu sám. A unavovali mě někteří lidé – hadi. Vysávači energie. Smutné je, že i tady, ve Španělsku.

Poznávají tě lidé ještě dnes na ulici?
No jo, poznávaj mě. Už to není tak žhavý, ale poznávají mě. Jedna paní se i polila kafem. Čeští a slovenští turisti na pláži. Jen Italky si mě pletou, nevědí, že jsem to já, “velký člověk Vladko”, myslí si, že jsem Brazilec.

Takže teď jsi ve Španělsku…
Jak jistě všichni víte, chtěl jsem jít už před lety na Západ a hlavně do USA, to je země, do které mě to velmi táhne. Tehdy jsem si myslel, že s přítelem buď odjedem do Dánska, ale já preferoval USA, a to už od pubertálních let. Vždycky mě to tam táhlo – Bůh žehnej Americe. Jenže v životě nejsou jen dobré zprávy, s přítelem jsme se rozešli, protože jsem nemínil ztrácet čas a neprožít život podle toho, co mě nedělá šťastným. Neviděl jsem žádnou budoucnost, a pro mě v jistých směrech  dosavadní život nepřišel lákavý . Navíc v poslední době necítím u nás doma pocit životního štěstí a tudíž jsem neměl momentálně co ztratit. Bylo to jasné, a šel jsem za životem a svojí intuicí.

A že Španělsko? Co ta Amerika?
Přihlásil jsem se zde do školy a učím se vyloženě jen jazyk. Nechlubím se, nemám to rád, ale jsem pyšnej na to, že mi to jde, a že patřím k té skupině, které jazyk nedělá problém. Tuto zemi jsem si zamiloval už v roce 1996, kdy jsem zde byl na výletě, a opravdu jsem se do ní zamiloval. Řekl jsem si – musím vydělat jednou prachy, pokud Bůh dá – a já jsem věřící, bez víry by to asi nešlo, a spolehnout na to, v čem jsem dobrej, tak za tím si jdu – zní to pomalu jako rouhání. Ale potkal jsem i člověka, který je tak krásný duchem, aspoň to tak cítím.

Takže láska? To je ten se kterým jsi nedávno boural? Co práce, pracuješ?
Ono je ve Španělsku taková energie, že tady je to opravdu jeden velkej mejdan. Lidé jsou hodně spokojení, neřeší tolik zbytečných věcí, a umějí se k sobě chovat. Lidé se nepředbíhají, nevylívají si zlost na prodavačkách… to jsou takové ty drobné věci, které těší, a začnete se i usmívat. Ano, jsou tu i těžší situace, není tu jen ráj. Ale je běžné, že vidíte pracovat číšníka v padesáti letech, a to běžně. Ale v 50 jako číšník u nás… to asi ne.  Navíc, ještě jedna věc mě napadla, což je zřejmé na první pohled – pokud neumíte řeč dané země, nemáte přednost-zní to krutě. U nás pokud umíte jen česky, tak práci vlastně nemusíte dostat.

A co ta nehoda?
O tom bych nerad mluvil. Byla to prostě blbost. Ale nikomu se nic naštěstí nestalo a já si svou pokutu zaplatil. Teď se nad tím jen zasmějem.

Za dva měsíce tu jsou Vánoce, co ty slavíš je tu?
Ty vánoce, to je vždy bolestný, protože české a slovenské vánoce, to mi velmi chybí – budou to už třetí bez rodiny, a to je smutné. Nebudu mít cukroví, pohádky, ale bramborovej salát a kapustnicu si udělám. Víš Vánoce ve Španělsku a u nás, to je obrovský rozdíl. U nich je hlavni svátek 6. ledna a velikonoce jsou přednější, to mi tak připadá – navíc, oni slaví svátky, které u nás nejsou.

Přijal bys dnes nějakou nabídku do našich televizí?
Vím, že nenabídnou. Jsem z kurzu. V době, kdy to bylo žhavé, tak tolik volnosti jsem neměl-smlouvy.

A vím, že pospícháš, tak ještě několik vět na závěr?
Nemám tu moc knih a čtu hlavně na internetu. Ale naučil jsem se Paellu, národní jídlo. Jídlo tu je velmi různorodé, a hlavně ta středomořská kuchyně. Je fajn, ale chybí mně dost i ta naše, třeba náš chleba, ten mi tu hodně chybí.