GAYOVÉ MEZI NACISTY? REALITA, KTERÁ STÁLA VOJÁKY ŽIVOT!

    SHARE
    ZDE JE REKLAMA POD NADPISEM

    V řadách nacistů i mezi jejich dnešními následovníky byli a jsou také gayové. Navzdory nenávistné ideologii i represivní praxi se nacismus s homosexualitou prolíná. A nejznámější případ je zatčení 36tiletého Obergruppenführera SA Edmunda Heinese.

    Generál SA Edmund Heines, velitel hnědokošiláčů ve Slezsku a policejní prezident ve Vratislavi, však kladl jen mírný odpor. Z jeho postele strkanici vytřeštěně pozoroval dvacetiletý Erich Schiewek, který přijel s Heinesem jako zástup za jeho adjutanta.

    Reklama
    ZDE JE REKLAMA UPROSTŘED ČLÁNKU

    Na chodbě pak Hitler prý narazil na mladíka s červeně nalíčenými tvářemi, který se představil jako Röhmův sluha. Hitlera pak popadla zuřivost jako nikdy, když viděl svoji SA loutku takto pošpiněnou. Hocha nařídil odvléct do sklepa a zastřelit.

    Po krvavé noci se Hitler nad poměry ve štábu SA veřejně rozhořčoval, o Röhmově zálibě v „Lustknaben“, tedy chlapcích k potěšení, však dlouho a bezpečně věděl. Röhma považoval za něco jako přítele a zajíčky mu toleroval, než vše pokazila politika.

    Röhm chtěl ze svého čtyři miliony členů čítajícího klubu rváčů udělat hlavní policejní jednotku v novém státě, suplující též pravidelné vojsko. Vojáky ani středostavovské a vyšší kruhy si ale Hitler proti sobě poštvat nechtěl.

    SS proto začala přiživovat řeči o homosexualitě v nejvyšších patrech SA i o údajných Röhmových plánech na puč.

    Setkání u alpského jezera Hitler přímo svolal s úmyslem, soustředit co nejvíce špiček SA na jenom místě, daleko od větších oddílů hnědých košil. Čistka mezi veliteli SA a dalšími nepohodlnými se rozběhla po celé zemi a vyžádala si přinejmenším devadesát, podle některých odhadů až dvě stě obětí. Sturmabteilung byla zpacifikována a její tehdejší složka SS se stala samostatnou. Během války nakonec narostla do role, kterou si Röhm vysnil pro SA.

    Reichsführer-SS Heinrich Himmler hned v létě 1934 vyčlenil zvláštní oddělení Gestapa, které mělo za úkol vést seznamy homosexuálních mužů. A o dva roky později založil Říšské ústředí pro potírání homosexuality a potratů, které v roce 1940 vedlo jednačtyřicet tisíc spisů na muže podezřelé z intimních styků se stejným pohlavím.

    Esesácké mravnostní dokonce mělo k dispozici mobilní jednotky určené k zatýkání. Perzekuce gayů ovšem začala dlouho před nocí dlouhých nožů, už měsíc po jmenování Hitlera říšským kancléřem, uprostřed procesu převzetí moci nacisty.

    Koncem února 1933 přikázal Hermann Göring ve funkci pruského ministra vnitra zavřít všechny podniky spojené s gay, lesbickou a transgender scénou, celkem jich skončilo čtrnáct. Do té doby přitom v Berlíně, ale také Kolíně, Hamburku a dalších německých městech běžně fungovaly LGBT friendly bary, noční kluby a kabarety, konala se travesti představení.

    Paragraf trestající homosexuální styk byl sice tu a tam uplatňován, a od světové války se stoupající četností, s příchodem nacistů se ale všechno změnilo.

    V prosinci 1934 proběhla první velká vlna zatýkání, které postihlo osm set až tisíc lidí, z nichž velká většina skončila v koncentračních táborech. Jedním ze zatčených byl devatenáctiletý Erwin Keferstein, který vyšetřovatelům vyklopil desítky dalších jmen, mezi nimi hraběnku Ingu Ellen zu Bentheim. Ta ráda poskytla další seznam a dokonce prý zvala mladé homosexuály k sobě domů, aby je mohla předat do rukou gestapáků.

    Jenže hluboce konzervativní přesvědčení či národovectví není s homosexuální orientací neslučitelné. Například tajemník a designovaný zástupce Rudolf Heß se podle mnoha svědectví pohyboval v gay scéně Mnichova i Berlína, prý se mu přezdívalo Černá Berta.

    Pochodující mladíci v černých uniformách s loučemi v rukou byli jistě nejen pro Röhma a Černou Bertu ultimativní gay pride.

    Sice neexistují žádné výzkumy ani osobní svědectví z řad českých neonacistů, tedy pokud za takové nepovažujeme ze soukromých facebookových profilů stažené fotky ožralých neonacistů, jak napodobují orální sex s lahvemi, ale v dokumentu německého režiséra Männer, Helden, schwule Nazis promluví hned několik gay nácků a jejich postoje nejpřesněji shrnuje jistý André.

    “Boj proti teplým není nutně boj proti mužům, kteří spí s muži, ale boj proti zženštilosti.”

    – prohlásil Andre v dokumentu německého režiséra.